Historie
mNACTEC – Národní
Jiří Fiala 17.03.2021 21:09
Záhadnou zkratku mNACTEC lze rozšifrovat jako Národní muzeum vědy a technologie Katalánska. Nachází se v Terrasse, čtvrtém největším městě Katalánska s 202 tisíci obyvateli.
Národní muzeum kromě vlastní bohaté expozice sdružuje dalších 27 výstav a rozdílných technických památek, jakými jsou horská těžba a zpracování soli, kovárny, slévárny, mlýny, papírny, keramičky, zpracování kůží a korku, elektrárny, teplárny, rafinerie, strojírenské závody či zemědělství. Dalšími tématy jsou železnice a automobily (Salvador Claret Col.lecció viz AR 8/’20)
.
Katalánsko se vždy považovalo za centrum průmyslové výroby Španělska. Už koncem 19. století se začala rodit myšlenka podchycení jejích začátků ve specializovaném muzeu. Vláda Katalánské republiky roku 1937 zveřejnila příkaz k založení takové instituce. Přípravy ukončila občanská válka a Frankova diktatura. V 60. letech nápad vzkřísila Asociace průmyslových inženýrů Katalánska a roku 1979 vyústil v založení Asociace muzea vědy, techniky a průmyslové archeologie. Budoucí muzeum se mělo starat o zachování majetku a průmyslového dědictví. Roku 1981 projekt převzalo Ministerstvo kultury regionální vlády Katalánska. Roku 1983 zakoupili továrnu Aymerich, Amat a Jowet (aktivní v letech 1908 – 1978) na zpracování vlny a vlněné textilie s mlýnem poháněným parním strojem. Architektem neoklasicistní budovy byl Lluis Muncunill i Parellada. Budovy rekonstruovali a zákonem z roku 1990 je prohlásili za autonomní Národní muzeum. Roku 1996 zde otevřeli první stálou expozici a dokončili restaurátorské práce v hlavní hale. Emancipační snahy Katalánska zde vizualizuje preference katalánštiny v kraťoučkých popiskách i časté poukazování na to, co všechno dokázali vymyslet a zkonstruovat Katalánci.
Pomineme-li velmi názorné a někdy i exotické oddíly (zpracování korku, výroba knoflíků a zbraní), zabírá velkou plochu přízemí expozice dopravy, automobilů, motocyklů a letadel a modelová železnice. Nejstarším vozidlem je parní americký Locomobile (1899) s dvouválcovým parním motorem. Páru získával spalováním petroleje (což vedlo k častým požárům). Přežil jediný reprezentant malé katalánské firmy AFA, složené z mechanika Joana Aymericha Casanovase, strojního inženýra Jauma Morerye a investora Luise Fernandeze. AFA představili v červenci 1944 na Automobilové výstavě ve Villaverde (Madridu), kterou pořádalo Generální ředitelství dopravy Ministerstva vojenství. Výrobě chyběla širší podpora, jež by ji zefektivnila. Nepostavili jich víc jak 100 ročně. Nevalné výsledky a předčasná Aymerichova smrt způsobily konec značky s potenciálem motorizace Španělska.
Kuriózní je elektrický nákladní Fenwick (1950) s plošinou nebo korbou sklápěče. Vyráběli jej v baskickém městě Beasain v regionu Guipúscoa. Tyto automobily pomáhaly v továrnách a jejich areálech. Jednoduchá kabina bez dveří měla vpředu i vzadu velké otevřené okno. Řidič, sedící na kožené lavici, řídil joysticky. Skupinku „microcarů“ uvádí čistě lokální konstrukce, vyráběná ve městě Manresa značkou TPV (= iniciály zakladatelů Maurice Perramona, Guillema Tachó a Josepa Vily). Během pěti let opustilo továrnu AUSA (Automóviles Utilitarios, S.A.) 1100 vozů. Našly zákazníky ve Španělsku, Portugalsku, na Baleárách i v USA. Populárním „přibližovadlem“ v éře Frankova režimu a až do rozšíření Seatů v 60. letech byl Biscúter Voisin Autonacional. Dvoumístný vozík poháněl dvoudobý motocyklový jednoválec 197 cm3 (9 k), startovaný trhnutím šňůrou. Zpátečku dostal až roku 1955.
Goggomobil T-350 debutoval v Kolíně nad Rýnem roku 1954. O licenci se ucházelo kolem 300 začínajících výrobců, ovšem úspěšných jich bylo jen několik. Firma IMOSA (Industrias del Motor, S.A.) z Vitòrie vyráběla od roku 1954 dodávky DKW F800/3. Byly tak populární, že se jejich jméno vžilo pro lidové označení furgonů všech značek. Pokračujeme přes větší Seaty, Renaulty, VW, Citroëny a Fordy lokální provenience až po velký sedan Dodge Dart 270 (1966), který v licenci stavěla madridská továrna Barreiros Diesel S.A. Kdyby nic jiného, tak ucelená a vyčerpávající výstava „Viva Montesa“, ilustrující všechny podoby motocyklů španělské výroby, stojí za návštěvu.
Převzato z časopisu