Lagonda - Zvláštní návrat...

Značka Lagonda patří prestižním britským automobilům, které se mohou pochlubit také vítězstvím ve 24 h Le Mans. Po druhé světové válce se stala spolu se známějším Aston Martinem součástí skupiny Davida Browna a její výtečné šestiválce se objevily také pod kapotami těchto sportovních vozů.

Poválečná historie Lagondy už není tak slavná. Přestože motory Lagonda poháněly sesterské automobily Aston Martin a dosahovaly skvělých úspěchů na závodních tratích, zůstala Lagonda vzácným zjevem i na britských ostrovech. Její automobily, většinou čtyřdveřové sedany, vznikaly jen v malých počtech, a to ještě občas; výroba byla totiž mnohokrát na dlouhá léta přerušena. Poslední sedany Lagonda byly jen deriváty sportovních kupé Aston Martin, od konce války do poloviny sedmdesátých let vzniklo asi pět stovek vozů Lagonda. Revoluci sice znamenala v roce 1976 představená futuristická limuzína Aston Martin Lagonda s vysokými podílem elektroniky, prakticky poslední sériový automobil značky Lagonda, ale také její výrobní počty nebyly nijak závratné (645 vozů několika sérií do konce roku 1990).

Na letošním Ženevském autosalonu si ponechal Aston Martin horké želízko až na druhý tiskový den, kdy byl ve středu 4. března 2009 odhalen nový luxusní čtyřsedadlový crossover Lagonda Concept (Neříkejte tomu SUV, nechali se slyšet představitelé firmy), který je předobrazem budoucích sériových automobilů znovuzrozené značky. Dílo šéfdesignera Marka Reichmana, navzdory prohlášení o spojení funkčnosti a luxusu prostřednictvím organických forem, kvalitních materiálů a působivých ploch, vzbudilo tak trochu rozpaky pro masivní vzhled, který překonává i Audi Q7, a to už je opravdu co říci. Vedení společnosti Aston Martin však uvedlo, že vůz je určen pro návrat na ruský trh a vstup na trhy Středního východu, Indie, Číny i Jižní Ameriky, což jsou dnes zajisté „významnější trhy“ než stará dobrá Evropa. Nová Lagonda má oslovit klienty více než stovky globálních oblastí, získat další a rozšířit slávu značky do celého světa. Připouští se, že zájem projeví také skupina lidí zaměřených na technické inovace, jací ještě možná žijí v Evropě, Severní Americe a na Dálném východě.

„Lagonda je luxusní automobil budoucnosti,“ prohlásil Dr. Ulrich Bez, výkonný ředitel společnosti Aston Martin, „a proto spojuje totální využitelnost, nové formy, inovativní technologie a pokrokové materiály.“ Srdcem konceptu Lagonda ALV (Avantgarde Luxury Vehicle) je zážehový dvanáctiválec 6,0 l DOHC 4V, jaký pohání sportovní kupé a kabriolety Aston Martin DB9, resp. DBS, jehož výkon přesahuje hranici 500 koní (v DBS to je 380 kW/517 k při 6500 min-1; největší točivý moment 570 N.m až při 5750 min-1, ale 85 % špičkové hodnoty je k dispozici už od 1500 min-1). Kola z lehkých slitin jsou dvaadvacetipalcová a jde také o první automobil z domu Aston Martin Lagonda, jenž dostal trvalý pohon všech kol (ostatní mají pohon zadních kol). Jeho tvůrci totiž sáhli po platformě Mercedes-Benz třídy GL, což může být potvrzením dohody o budoucí spolupráci s koncernem Daimler AG v oblasti pohonných ústrojí, především motorů, k níž došlo po vyjmutí značky z portfolia Ford Motor Company a prodeji mezinárodní skupině investorů.Samozřejmě není vyloučeno, že se tvarové řešení sériové Lagondy ještě změní, než bude v roce 2011 zahájena její výroba. Tisková zpráva uvádí, že pro Lagondu zkoumají také využití alternativních paliv (FlexFuel), nízkoemisních dieselů a hybridního pohonu. Lagonda nebude konkurentem čtyřdveřového sportovního sedanu Aston Martin Rapide, pro jehož výrobu v rakouském Grazu uzavřel Aston Martin v březnu 2008 dohodu se společností Magna Steyr (zahájení produkce koncem 2009), ale novým příspěvkem luxusní přepravě vyvolených, neboť Aston Martin vyžaduje být řízen, zatímco Lagonda vyžaduje cíl.

Zakladatel značky Wilbur Gunn byl hudebník skotského původu, jenž se narodil roku 1859 v americkém Ohiu. Do Anglie se vrátil jako operní pěvec, ale árie ho proslavily méně než motorová vozidla. Jeho rychlá parní jachta vítězila v roce 1898 na Temži, což ho povzbudilo k dalším aktivitám. Na zahradě domu ve Stainesu (Middlesex) zahájil výrobu motocyklů, v roce 1904 přidal tříkolky a do roku 1907 přešel na čtyři kola. První automobil zkonstruoval s Alfem H. Cranmerem, jenž firmu řídil až do roku 1935, tedy ještě patnáct let po Gunnově smrti. Zvolil jméno Lagonda, což v jazyce severoamerických Indiánů z kmene Shawnee značí tiše plynoucí proud; tak totiž nazývali Buck Creek v Gunnově rodném Springfieldu. Po prvních vozech 20 HP (1906 – 1913) se čtyřválci 3,0 l a unifikovaných šestiválcích 30 HP (1911 – 1913) o objemu 4,5 l, hojně vyvážených do carského Ruska, vytvořil Gunn levný Light Car 11.1 HP, inspirovaný téčkem od Forda. Záhy však Lagonda přešla na silné sportovní a cestovní vozy, které ji nejvíce proslavily. Od roku 1935 sáhla po šestiválci 4,5 l od Meadowsu, jenž ji dovedl k vítězství ve slavném závodě 24 h Le Mans 1935 (John Hindmarsh a Luis Fontes dosáhli tehdy průměrné rychlosti 125,28 km/h). Ve stejném roce se však Lagonda dostala do finančních potíží, Cranmer odešel do důchodu a nový majitel, britský právník Alan Good, koupil automobilku za 67 tisíc liber. Povolal věhlasného W. O. Bentleye, zakladatele prestižní firmy Bentley, v té době už ovládané Rolls-Roycem, a ten vyvinul v roce 1937 nový dvanáctiválec 4480 cm3 (  75 x 84,5 mm) o výkonu 129 kW (175 k), jenž se opět objevil na závodní dráze v Le Mans i na Brooklandsu. Byl také prvním sériovým vozem s uzavřenou karoserií, jenž dosahoval větší rychlosti než 100 mph, tedy 160 km/h. Není bez zajímavosti, že už v roce 1932 jezdila zkušební Lagonda se vznětovým motorem Gardner 3,8 l, předchůdcem moderních dieselů.

V roce 1947 získal Lagondu průmyslník David Brown, což mu dovolilo využít vynikající Bentleyovy šestiválce Lagonda 2,6/3,0 l DOHC i pro sportovní vozy Aston Martin. Přežily až do sedmdesátých let, jméno Aston Martin Lagonda se objevilo i na hlavách válců nástupců 5,4 l V8. Sportovní sedany Lagonda se vyráběly do roku 1958, pak přišla první pauza a po ní 55 exemplářů nového sedanu Rapide, spřízněného s Aston Martinem DB4 s motorem 4,0 l (1961 – 1964). Necelou desítku vozů znamenala další Rapide, vlastně čtyřdveřová verze DBS V8 z poloviny sedmdesátých let. Úspěch přinesla futuristická Lagonda 5,4 l V8 z roku 1976, navržená Williamem Townsem; v polovině padesátých let nesly značku Lagonda také dva sportovní prototypy DP115 pro závod 24 h Le Mans, odvozené od Aston Martinu DB3S, ale s novými dvanáctiválci Lagonda 4,5 l (  82,55 x 69,85 mm), jejichž konstrukci začal Robert Eberan von Eberhorst (ex-Auto Union) a dokončil William G. Watson. Po neúspěchu však byl projekt zrušen, stejně jako aplikace tohoto motoru do silničních automobilů.

Posledním pokusem o vzkříšení značky byly čtyřdveřové verze velkých kupé Aston Martin, představené koncem roku 1993 jako Lagonda Saloons, ovšem v ruční kusové výrobě za cenu přes čtvrt milionu liber. O něco dříve na autosalonu v Ženevě slavila premiéru Lagonda Vignale, výsledek spolupráce s karosárnou Ghia pod taktovkou Forda, koncept luxusního sedanu V12 pro příští tisíciletí. Ve skutečnosti to však byl osmiválec, neboť tři vyrobené prototypy (jeden se údajně dochoval) byly postaveny na podvozku Lincoln Town Car, ale výroba nebyla nikdy zahájena. Aston Martin oznámil 1. září 2008, že značku Lagonda obnoví, a oficiálně slaví 100 let od zahájení produkce automobilů Lagonda právě letos (i když první vůz vznikl ještě o tři roky dříve). Uvidíme tedy, jaký bude osud nového konceptu, dalšího luxusního dvanáctiválce, nesoucího značku Lagonda.„Vozy Lagonda rozšíří náš export i do takových zemí, jako je Rusko,“ vysvětluje Janette Greenová, tisková mluvčí Aston Martinu, „protože tam potřebují automobily pro celoroční provoz, zatímco Aston Martiny mohou využívat v místních klimatických podmínkách jen několik měsíců v roce...“


Zdroj: Automobil 07/09
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie