Jack Brabham & sons – Legendy

Sir Jack Brabham nedávno opustil tento svět, byl výrobcem závodních automobilů a zakladatelem závodnické dynastie...

Ve formuli 1 dosáhl Jack Brabham tří titulů mistra světa; jeden je unikátní, v roce 1966 totiž zvítězil na voze, nesoucím jeho jméno. O čtyři roky později, ve čtyřiačtyřiceti, překvapil konkurenci vítězstvím ve Velké ceně JAR 1970. Hned zajel pole position ve Španělsku, v Monte Carlu podlehl jen Jochenu Rindtovi v poslední zatáčce, druhý byl za ním i v Brands Hatch, kde rovněž vedl. S kariérou se rozloučil v Mexiku 1970, tam ho zradil motor. Na voze Brabham BT33 Ford vlastně už neměl v úmyslu startovat, jenže když po sezoně 1969 odešel Jochen Rindt k Lotusu, tak Brabhamovu týmu nezbyl špičkový jezdec... „Nazývali mě starým mužem, ale já odešel na vrcholu sil, nebýt odpadnutí pro technické poruchy, tak jsem v roce 1970 byl počtvrté mistrem světa,“ vzpomínal statný Australan, jedna z legend formule 1, jediný muž, který bojoval jak proti továrnímu týmu Mercedes-Benz v padesátých letech, tak proti revolučnímu Lotusu 72 počátkem sedmdesátých.

Syn londýnského rodáka, který odešel do Austrálie, a bývalý letecký mechanik RAAF debutoval už v roce 1955 ve formuli 1, celkem absolvoval šestnáct sezon! Nikdy nebyl příliš dravým závodníkem, v Evropě startoval až ve zralém věku (narodil se 2. dubna 1926 v Sydney). Na starém kontinentu se objevil na Cooperu a Maserati 250F, peníze vydělával jako zaměstnanec továrny Cooper, která nestačila vyřizovat objednávky závodních vozů. Vyučil se mechanikem už v Austrálii, kde za války pracoval na bombardovacích letadlech a po ní si sám postavil první midgety. U Coopera přispěl mnoha technickými nápady, poprvé vyhrál 1959 v Monte Carlu a britském Aintree, na voze Cooper-Climax se stal mistrem světa, v sezoně 1960 triumf zopakoval, ale praktický John Cooper si do své práce nenechal příliš mluvit. Proto se Brabham, vítěz sedmi Grand Prix na Cooperu, rozhodl založit vlastní firmu MRD (Motor Racing Developments) a od roku 1961 vyráběl automobily Brabham nižších formulí (Junior), než v roce 1962 přidal formuli 1 a překonal svého učitele. Na Brabhamu v období jedenapůllitrové F1 (1961 – 1965) nikdy závod mistrovství světa nevyhrál, to dokázal jako první Dan Gurney až v sezoně 1964 (motor Climax). S Brabhamem pro rok 1966 nikdo nepočítal, mistr světa 1959 a 1960 posledních pět let svými výkony nepřesvědčil. Na novou třílitrovou formuli (od 1966) se však připravil nejlépe. Vyhlédl si sériový motor z amerického křižníku silnic Olds-mobile F85 a úpravy svěřil Philu Irvingovi a Franku Hallamovi z australské strojírenské firmy Repco. První exemplář byl dokončen již v roce 1965, o pět měsíců později stál Brabham na startu v Monaku. Svůj motor, osmiválec Repco-Brabham 620, zabudoval do jednoduchého trubkového podvozku Brabham BT19, opět zkonstruovaného Ronem Tauranacem (BT = Brabham + Tauranac). Také motor nebyl příliš náročnou konstrukcí, měl nižší výkon než konkurence, ale nesrovnatelně větší spolehlivost. Krátce před Velkou cenou Nizozemska 1966 slavil Brabham čtyřicáté narozeniny.

Na start se přibelhal o holi a s přilepeným plnovousem; „Nechápu proč bych měl končit. Vždyť Fangio vyhrával ještě starší,“ prohlásil Australan, jemuž jistě nechybí smysl pro humor. Nová formule 1 mu dala vyniknout. Vyhrál nejen v nizozemském Zandvoortu, ale také v Německu, Anglii a Francii a stal se potřetí mistrem světa. Během sezony připravil druhý Brabham BT20 pro Dennyho Hulma z Nového Zélandu, vzhledově podobný, pouze s většími koly a v detailech překonstruovaný. Hulme, jehož zjev se značným úbytkem vlasů podpořil pověst týmu dědků, se také nenechal zahanbit. Celkově obsadil čtvrté místo. V sezoně 1967 bojovali o titul mistra světa pouze Jack Brabham a Denny Hulme, ale Jack týmového kolegu neomezoval. Sám zkoušel nová řešení, vícekrát odpadl a na Repco-Brabhamu se tak mistrem světa 1967 stal Denny Hulme. Následoval nástup motorů Ford-Cosworth DFV, Repco přestaly stačit a také Brabham přešel na Forda, 1969 skončil celkově desátý, 1970 pátý...

Brabhamova společnost MRD dodala stovky závodních automobilů do celého světa, ale její zakladatel se po sezoně 1970 vrátil domů do Austrálie a svůj podíl prodal Tauranacovi, který pak tým přenechal Bernie Ecclestonovi. Jack Brabham jel 126 Velkých cen MS F1, čtrnáctkrát zvítězil, třikrát vyhrál mistrovský titul jako závodník a v letech 1966 – 1967 také Pohár konstruktérů. Vozy Brabham v letech 1962 až 1992 vyhrály 35 ze 394 absolvovaných závodů MS F1, další dva tituly mistra světa dobyl Nelson Piquet (1981 s motorem Ford DFV, 1983 s BMW Turbo). Pak tým, o který ztratil Ecclestone zájem, zanikl. Jack Brabham založil garáže v britském Worcester Parku (1961) a Ewellu (1965), které řídil až do počátku nového tisíciletí, byl dealerem známých automobilových značek a ve spolupráci s automobilkou Vauxhall připravil speciální sportovní sérii sedanů Brabham Viva 90. V roce 1971 založil firmu Engine Developments, Ltd., s Johnem Juddem, která podniká dodnes (závodní motory Judd). Ve šlépějích otce Jacka vyhročili tři Brabhamovi synové, dva se dokonce dostali do formule 1, ovšem v podřadných týmech. Nejstarší Geoff Brabham (narozen 20. března 1952 v Sydney) absolvoval nespočet závodů různých formulí včetně 500 mil Indianapolis, ale jeho největším triumfem je vítězství ve 24 h Le Mans 1993 v továrním týmu Peugeot Sport (na typu 905 C).

Prostřední Gary (narozen 29. března 1961 v britském Wimbledonu) zkusil formuli 1 na italském voze Life W12, ale stejně jako jiní se na experimentální konstrukci s trojřadovým dvanáctiválcem nekvalifikoval do závodu; jezdil různé formule včetně F3000, Indy Car i závody cestovních a sportovních vozů (vyhrál 12 h Sebring 1991 s Geoffem na Nissanu NPT90). Nejmladší David (narozen 5. září 1965 ve Wimbledonu) je dodnes hvězdou závodů sportovních vozů, zopakoval bratrův triumf ve 24 h Le Mans (2009 na Peugeotu 908 HDi), ale také s vozy Brabham (1990) a Simtek (1994) startoval ve formuli 1. V roce 1989 vyhrál Geoff americké mistrovství IMSA GTP, David britskou formuli 3 a Gary britskou formuli 3000.

Sir Jack Brabham se vrátil k závodům historických vozů, znovu navštívil Goodwood, v okruhovém Revivalu 1999 dokonce obsadil páté místo ve věku 73 let na Cooperu T53 Climax formule 1! Revival jel šestkrát, Festivalu se zúčastnil osmkrát (v roce 2008 naposledy). Na závodních okruzích hájí barvy Brabhamů nadále jeho syn David, ale také vnuci Samuel (narozen 14. srpna 1994 v britském Sloughu) a Matthew (narozen 25. února 1994 v Boca Raton na Floridě). První začínal na motokárách, v Anglii jezdí formuli Ford, je synem Davida a závodnice Lisy Thackwellové (sestra Mikeho, jezdce F1). Druhý, syn Geoffa, jde od úspěchu k úspěchu v Severní Americe, byl už mistrem formule US F2000 National 2012 a ProMazda 2013, letos jede Indy Lights v týmu Michaela Andrettiho (prvně vyhrál v květnu na silničním okruhu v Indianapolisu). Pokračují tak v odkazu muže, který v Goodwoodu prohlásil, že miluje automobily a řízení oddálilo jeho stáří. Na veřejnosti se Jack Brabham naposledy objevil pouhý den před smrtí, samozřejmě za volantem vozu značky Brabham, a to na Sunshine Coast (BT23 formule 2 z roku 1967). Bylo mu 88 let. Zemřel při snídani 19. května 2014 doma na Gold Coast v Queenslandu. Čest jeho památce!

Převzato z časopisu

Fotogalerie