Historie
GAZ 24 Volga - Střídání stráží
Jaroslav Klimša 30.12.2010 00:01
Koncem šedesátých let zahájila ruská automobilka GAZ poměrně rozsáhlou rekonstrukci a modernizaci. Tehdy se zrodila nová Volha…
V té době produkované osobní vozy typu M-21 a M-22 Volga patřily v dosavadní historii závodu v Gorkém (nyní opět Nižnyj Novgorod) k nejúspěšnějším modelům a v řadě zemí si vydobyly punc spolehlivého a robustního automobilu, vhodného i pro nejnáročnější provozní podmínky. Dne 24.července 1967 byl vyroben miliontý osobní automobil značky GAZ; jubilantem se stal čtyřdveřový sedan M-21 Volga. Ve druhé polovině šedesátých let neprobíhaly pouze práce na zvelebení automobilky, ale i na vývoji nových osobních a nákladních typů, mezi nimiž nechyběla nová Volha, vůz typového označení GAZ 24. Dlouho očekávané vozidlo ještě nenaběhlo do sériové výroby a již bylo vystavováno i na některých východoevropských veletrzích, kde bylo oceněno zlatou medailí (např. v Plovdivu a Lipsku). V té době málokdo tušil, že právě představený typ GAZ 24 Volga, jehož sériová výroba postupně začínala od roku 1968 souběžně s končícími posledními stovkami jedenadvacítky, vydrží ve výrobě více než dvacet let...
Prostorný čtyřdveřový sedan se vyznačoval novou samonosnou karoserií hladkých, ale ve své době líbivých tvarů. Proti typu M-21 měl sice o 10 mm větší rozvor náprav 2800 mm, ale jinak byl kupodivu menší. Vždyť délka 4735 mm znamenala zkrácení o 75 mm, šířka 1800 mm zůstala sice zachována, ale výška byla o plných 130 mm snížena na 1490 mm. Také pohotovostní hmotnost měla hodnotu v průměru o 110 kg nižší. Při bližším pohledu se ale ukázal i částečný anachronismus v podobě tuhé zadní nápravy odpružené podélnými listovými pery a stále používanými bubnovými brzdami. Přestože během vývoje zkoušeli v prototypech i vidlicové šestiválce, dostala sériová verze osvědčený kapalinou chlazený čtyřválec 2445 cm3 ( 92 x 92 mm) o výkonu 70 kW (95 k)/4500 min 1. Odvozené varianty typu 24 01 pro taxislužbu disponovaly sníženým kompresním poměrem 6,7:1, takže výkon klesl na 62,5 kW (85 k), ale motor se spokojil s benzinem 76 o.č. K velkým změnám patřily čtyřstupňová plně synchronizovaná převodovka s řazením na podlaze, alternátor, dvouokruhové brzdy s podtlakovým posilovačem a omezovačem tlaku na zadní nápravě, příčný stabilizátor, ale i prostornější interiér s pohodlnými dělenými sedadly vpředu a zavazadlový prostor zvětšený z původního objemu 480 na 700 litrů. Vůz dosahoval rychlosti 145 km/h; spotřeba paliva se pohybovala podle režimu jízdy od 9,0 do 11,5 l/100 km.
Jistou zajímavostí je skutečnost, že ačkoliv čtyřdveřový vůz sloužil v řadě zemí jako pětimístný, uváděly některé dobové materiály v bývalém SSSR vozidlo jako pěti až šestimístné. Od počátku se i nová Volha stala ve své vlasti prestižním automobilem, používaným především státními institucemi, jinými úřady a ve velkém počtu i v taxislužbě. V prosinci 1972 se paleta rozrostla o pětidveřové kombi GAZ 24-02 Universal ve dvou variantách, z nichž druhá verze 24-04 určená pro kombinovanou přepravu osob, jak uvádí dobový prospekt, měla tři řady levnější koženkou potažených sedadel, umožňujících cestování sedmi osobám. Sklopení obou zadních řad sedadel pak umožňovalo převoz dvoučlenné posádky a rozměrného nákladu o hmotnosti do 400 kg. Universal se také stal základem pro speciální variantu sanitního vozu GAZ 24-03, vybaveného dělící stěnou mezi kabinou řidiče a prostorem pacienta s jedním lůžkem a dvěma sedadly pro doprovod.
Také řada GAZ 24 zaznamenala některé u nás prakticky neznámé úpravy. Finský dovozce Tampo doplňoval sanitní vozy zvýšenou střechou nad pacientem, usnadňující práci lékaře ve voze. Belgická pobočka Scaldia Volga SA z Bruselu vybavovala vozy vznětovými motory (Peugeot Indenor 2,0 nebo 2,3 l), existovaly varianty s pravostranným řízením pro některé asijské trhy. Bezesporu technicky nejzajímavější a prakticky neznámou verzi představovalo z let 1973 až 1974 údajně pět vyrobených kusů GAZ 24-95 se zvětšenou světlou výškou a pohonem obou náprav, doplněných dvoustupňovou redukční převodovkou. Podle některých pramenů vlastnil jeden z těchto unikátů i bývalý premiér SSSR Leonid I. Brežněv, který se v soukromém životě o automobilismus živě zajímal. Pro úplnost dodejme, že od roku 1985 naběhla produkce částečně přepracovaného typu, označeného GAZ 24-10, a vedle vnějších změn týkajících se především pozměněné masky chladiče a ozdobných krytů kol jej poháněl přepracovaný motor 2445 cm3 o výkonu 73,5 kW (100 k)/4500 min 1 s novým elektronickým bezkontaktním zapalováním, zlepšenými brzdami, radiálními pneumatikami i elegantněji provedeným interiérem. Vůz sjížděl z výrobních pásů ve všech známých variantách, nabídku doplnilo taxi 24-17 s možností pohonu na zemní plyn.
Přestože řada 24-10 doznala v polovině osmdesátých let určitých změn, větší modernizace se dotkly až provedení GAZ 3102 Volga. První exemplář byl sice dokončen 22. prosince 1981, ale teprve v následujícím roce 1982 se rozběhla sériová produkce. Karoserie prošla vpředu i na zádi řadou zásadních změn. Přední světlomety s ukazateli směru i koncové svítilny měly čtverhranný tvar a také kliky dveří byly už plně zapuštěné. Nová Volha zmohutněla, byla o 225 mm delší (4960 mm) a o 20 mm širší, ale o 15 mm nižší. Pohonnou jednotku sice tvořil stále ještě čtyřválec 2445 m3, ale s předkomůrkou ve spalovacím prostoru disponoval výkonem 77,2 kW (105 k)/4750 min 1. Stejně jako u předchůdců tato pohonná jednotka (typové označení ZMZ 4062), používaná až do roku 1992, byla nabízena ve verzích s odlišnými stupni komprese. Znatelně obměněn byl i interiér včetně přístrojové desky a anatomických sedadel s integrovanými opěrkami hlavy. Typ 3102 se silnějším motorem dosahoval rychlosti až 152 km/h. V počátcích produkce, pouze v bílém nebo černém laku, měl GAZ 3102 své poslání pouze pro účely vlády SSSR a státní instituce, až v pozdějších letech se začal vyvážet do světa. Původně pro běžného občana Sovětského svazu nedosažitelný automobil si mohli první zákazníci koupit až po roce 1990. Stejně jako přímé předchůdkyně typů 24 a 24 10 se Volhy hojně vyvážely do mnoha zemí včetně tehdejšího Československa, ale typ 3102 tvořil ve výrobě i exportu menší část.
Zdroj: Automobil 11/10
Autor: Jaroslav Klimša
Další články o stejném modelu | Další články o stejné značce | Vstup do diskuze (0)