Aveling-Barford Invicta Works – Nejen silnice

Mezi ikony nesmírně obsáhlé britské strojírenské historie patří společnost Aveling-Barford z Granthamu, vynálezce silničního válce a také výrobce těžkých sklápěčů...

Příznačné je, že podobně jako řada jiných britských firem tvořila více než 100 let, než ji koncem minulého století smetla vlna fúzí, pokles zájmu a asijská konkurence. V polovině šedesátých let byla největším zaměstnavatelem v Granthamu u Lincolnu, v továrním komplexu Invicta Works o výměře jedenasedmdesát akrů pracovalo přes dva tisíce lidí, a prodávala své produkty prostřednictvím 120 distributorů do celého světa. V roce 1965 měla Aveling-Barford Group of Companies šest dceřiných společností ve Velké Británii od mostárny po tiskárnu a sedm zahraničních filiálek, z toho čtyři s výrobou v Paříži, Johannesburgu, australském Reversby a novozélandském Wellingtonu, nemluvě o licencích v Indii a Argentině. Výrobní program značky Aveling-Barford zahrnoval silniční válce, kolové nakladače, těžké sklápěčkové automobily a autogradery.

Filiálka Barford z Beltonu dodávala malé dumpery, míchačky, minirypadla, věžové jeřáby, zdviže, lešení atd. Invicta Bridge (Hoveringham Engineering) pokračovala ocelovými konstrukcemi (mj. haly krytých doků Historic Dockyard v Chathamu a mosty na dálnici M6); od Goodwin Barsby pocházely drtiče štěrku a asfaltovací soupravy Good-Win, takže firemní produkty se hodily pro kompletní stavbu silnic... K nejdůležitějším strojům pro stavbu silnic patří mobilní válce. První typy byly poháněny parním strojem, u jejich zrodu stál Thomas Aveling (1824 – 1881), zakladatel společnosti, který sestrojil první už v roce 1865 ve své továrně v Rochesteru. Nejprve připojil k parní lokomobile velký vlečený válec, ale o dva roky později předvedl v londýnském Hyde Parku první silniční válec v takové podobě, v jaké jej známe dodnes. Samozřejmě, tehdy poháněný parním strojem, které přežily až do padesátých let minulého století (poslední parní válec Aveling-Barford vyjel v roce 1950 z továrny subkontraktora Vickers-Armstrong v Newcastle-upon-Tyne).

Společnost Aveling & Porter z Rochesteru, založená už v roce 1850 (Aveling opravoval zemědělské stroje, 1862 se spojil s Richardem Porterem), vyráběla také parní nákladní automobily (později i se zážehovým motorem), stejně jako parní lokomobily, ty však hlavně pro farmáře. Kromě toho se záhy stala největším výrobcem silničních válců na světě, ale začlenění do koncernu AGE (Agricultural & General Engineers) v roce 1919 ji později málem stálo existenci, záchranu nabídla další slavná strojírna Ruston & Hornsby z Lincolnu, která poskytla nové sídlo v Granthamu (Lincolnshire) po spojení Avelinga s Barford & Perkins z Peterbo-roughu (ano, podnik předků Franka Perkinse, tvůrce známých vznětových motorů, založeno 1840). V roce 1934 tak vznikla nová obchodní značka Aveling-Barford, zaměřená na parní a motorové válce. Po roce 1945 firma z Granthamu expandovala a výrazně rošířila výrobní sortiment.

Výroba těžkých sklápěčkových automobilů pro provoz off road mimo zpevněné komunikace, tedy v lomech a na velkých stavbách, prožívala po válce obrovský rozvoj, rozvinula se těžba a stavěly se přehrady, mosty i dálnice. Řadu SN s užitečnou hmotností 30 nebo 35 tun zdobil štítek Powered by Rolls-Royce, když se pod kapotou ukrýval vznětový osmiválec slavné značky (Rolls-Royce typ C8TFL) o objemu 16 222 cm³ (ø 130 x 152 mm) a výkonu 331 kW (450 k)/2200 min^‑1, který vozidlu se čtyřstupňovou nebo šestistupňovou samočinnou převodovkou Allison Torqmatic uděloval rychlost 53,1 km/h, druhou alternativou byla mechanická převodová skříň 6 + Z s dvoukotoučovou spojkou Borg & Beck (max. 48,3 km/h), zadní poháněná náprava nesla planetové převody 4,94:1 v hlavách kol. Vozy měly rozvor náprav 4343 mm, délku 8418 mm, šířku 3480 mm a výšku 3480 mm (se sklopenou korbou 6375 mm).

Vlastní hmotnost dvounápravového sklápěče se pohybovala kolem 23 tun. Alternativou byly vznětové dvoudobé motory General Motors řady 71, dvanáctiválce i šestnáctiválce do V (až 467 kW/635 k). Menším typům posloužily rovněž čtyřdobé šestiválce Leyland Diesel. Nová řada RD pak zahrnovala typy s užitečnou hmotností až 85 tun. Výroba silničních válců samozřejmě pokračovala. Legendou se stal těžký typ GD 9 – 16 t, jenž proslul dvakrát, také jako slavný model ze série Lesney Matchbox. Vedle klasických typů se dodávaly tandemové, vibrační a na pneumatikách (PneumaVicta). Další významnou položkou byly autogradery, samohybné stroje automobilového typu s radlicí pod zvýšeným rámem pro urovnávání terénu, zejména při stavbě silnic.

Aveling-Barford koupil licenci od amerického průkopníka Austin-Western Road Machinery Co. z Aurory (Illinois), stroje nesly značku Aveling-Austin, vyráběl však i vlastní Aveling-Barford. Dodávaly se i malé dumpery traktorového typu (větší zadní kola), nejmenší vyráběla dceřiná společnost pod značkou Barford ještě nedávno, když přežila všechny fúze a zánik koncernu. V roce 1967 se Aveling-Barford stal součástí konglomerátu British Leyland, který neslavně spojil většinu britských automobilek, aby pak společně zanikly. Jeden čas se dokonce vyráběly pásové traktory a kolové nakladače pod značkou Aveling-Marshall v Granthamu (1975 – 1979), výsledek pohlcení konkurenta Marshall-Fowler organizací British Leyland, ale pak automobilový koncern opět rozprodal Specialist Products Division. V roce 1988 závod v Granthamu a značku získal Wordsworth Holdings, po úpadku v roce 2010 transformovaný na Invictas Engineering podle označení původní továrny. Zdá se však, že v tomto bodě historie končí, ani malé Barfordy už nejsou v nabídce.

Převzato z časopisu

Fotogalerie