Goodwood Festival of Speed 2011 - Pocta rychlosti

Z komorní akce se stal největší motoristický podnik na světě, přestože tam právě jen o rychlost nejde. Festival rychlosti je totiž její velkolepou oslavou…

Pořadatelé vlastně nikomu nebrání, pokud chce na krátké trase jízdy do ­vrchu (1,8 kilometru) bojovat o nejlepší dosažené časy, ovšem smyslem kultovního podniku v britském Goodwoodu je hlavně setkání příznivců motoristického sportu všech úrovní, od amatérských soutěží až po formuli 1. V roce 1993 se jelo poprvé, přišlo kolem dvaceti ­tisíc lidí, účast byla skromná. O pět let později, kdy jsme do Goodwoodu zavítali poprvé, už šlo o jeden z největších britských veteránských podniků. Loni se třídenní festival změnil na čtyřdenní, když ve čtvrtek přibyl kompaktní autosalon včetně testovacích jízd jako náplast za zrušení London Motor Show. V devatenáctém ročníku se čtyřdenní schéma zopakovalo, a na oslavu 20. ročníku v příštím roce se už teď těšíme…

Účast na Festivalu rychlosti se stala prestižní záležitostí. Reprezentanty vysílají velké automobilky, týden před pořádáním Velké ceny Británie tam nalézají cestu týmy formule 1, na rychlostní zkoušce v lese se prohánějí hvězdy světových rallye a kořením je obrovská účast ­dalších závodníků s unikátními automobily i motocykly. Každý rok je vyhlášeno základní motto akce, tentokrát Lord March vsadil na Racing Revolutions – Quantum Leaps that shaped Motor Sport, tedy na překotný technický rozvoj, který umožnil dosahování vyšších a vyšších rychlostí v motoristickém sportu. Vedle sebe stály stroje z po­čátku století, i nejnovější monoposty formule 1, takže rozdíl byl opravdu jasný…

První nápad pustit závodní vozy a motocykly do blízkosti 150 let starého dostihového závodiště se zrodil krátce po druhé světové válce, kdy Duke of Richmond za spolupráce válečného letce a závodníka Tommyho Wisdoma inicioval úpravu letiště, z něhož při Bitvě o Británii startovaly Hurricany, na závodní okruh. Od září 1948 se tam jezdily závody, ale v šedesátých letech přestala trať stačit a když při testování v červnu 1970 zahynul Bruce McLaren, brány okruhu se nadlouho zavřely. Po dvaadvaceti letech však přišel vévodův vnuk Earl of March s originální myšlenkou. Uspořádal Festival rychlosti v sousedství trati jako dostaveníčko příznivců rychlosti, a úspěch byl tak velký, že se tato slavnost od té doby pořádá každoročně, navíc Lord March obnovil původní okruh v září 1998 dalším podnikem, známým jako Revival Meeting. Je to soubor několika závodů historických ­vozidel, kam však diváci tradičně chodí v dobovém oblečení padesátých až šedesátých let…

Pro diváka (a sešlo se jich rekordních 181 tisíc) jsou jednot­livé aktivity Festivalu otázkou volby. Můžete sledovat exhibiční jízdy na trati, prohlížet si soutě­žící vozy v paddocku, navštívit stánky vystavujících firem (a automobilky si na expozicích daly opravdu záležet), zajet si do lesa na Rally Stage, či jen nasávat atmosféru se sklenkou šampaňského Veuve Clicquot v ruce. K dispozici jsou prodejní stánky se vším, co s motorismem více či méně souvisí. Máte‑li štěstí, stanete tváří v tvář mistrům ­světa F1 (letos se objevili Lewis Hamilton, Jenson Button, Damon Hill, Nigel Mansell a John Surtees), ale v žádném případě nestihnete vidět všechno. Musíte si zkrátka ­vybrat, atrakcí je nepřeberné množství…

Kadoročně připravuje Gerry Judah skulpturu vybrané značky, která stojí na trávníku před Goodwood House. Ta letošní byla obzvlášť působivá, silueta Jaguaru E‑Type o výšce 28 metrů a hmotnosti 175 tun stála na nose, a byla vyrobena z velkorozměrových ocelových rour o celkové délce půl kilometru ­(příznačné je, že roury dodala Tata Steel). Oslava 50 let ikonického E‑Type byla jedním z vrcholů Festivalu, stejně jako 100 let zá­vodu 500 mil Indianapolis (improvizovaný startovní rošt se 33 vozy různých epoch), 60 let od prvního vítězství Jaguaru v Le Mans, 20 let od vítězsví Mazdy 787B v Le Mans, 80 let od nástupu vznětových motorů do závodních vozů (Cummins Indianapolis) atd., jubilea samozřejmě budou v dnešní době přibývat. Speciály na základě Jaguaru E‑Type se objevily také v soutěži elegance Cartier Style et Luxe (budeme se jí jako ­obvykle věnovat samostatně), ale absolutní vítězství patřilo Ferrari 340 America s karoserií Touring Superleggera (1951). Československá Tatra 87 (1937) vyhrála svou kategorii a porazila nejen Aston Martin Atom, ale i reinkarnaci kuriozního Dymaxionu…

Z týmů formule 1 se zúčastnily Ferrari, Red Bull, McLaren, Mercedes, Renault, Lotus a Williams. Bylo zajímavé pozorovat Marka Webbera (Red Bull), jak před startem obíhá starší vozy F1, hovoří s jejich majiteli a mnohdy si zkouší kokpit historického monopostu. Lewis Hamilton (McLaren) se ra­ději věnoval rozdávání autogramů, Vitalij Petrov (Renault) si užíval všechny jízdy a bavil diváky pálením pneumatik (střídal ho Bruno Senna), Karun Chandhok předváděl loňský Lotus T127 (letošní vozy F1 nesmějí startovat, neboť veškeré testování je zakázáno!), Marc Gene potěšil diváky loňským Ferrari F10, Jenson Button si poranil kotník na vodním skútru, a tak místo formule 1 usedl do silničního McLarenu MP4‑12C (spolujezdec Chris Goodwin ho zastoupil, ale v MP4‑12C si ho dobíral, že může do zatáček brzdit později), Nico Rosberg představil Mercedes GP W01, ale Williams FW32 byl vystaven jen staticky. Synové slavných dědů Josh Hill a Sam ­Tingle jr. usedli za volanty legendárních strojů, první do Loly, s níž Graham Hill vyhrál 500 mil Indianapolis 1966, druhý do Repco-Brabhamu F1, který Sam Tingle koupil od Jacka Brabhama a nasadil do závodů Grand Prix (před deseti lety se v Goodwoodu na voze střídal s Brabhamem osobně).

Z muzea v Indianapolisu přivezli Marmon Wasp, vítěze prvního závodu 1911, a řadu dalších strojů, nemluvě o unikátech ze soukromých sbírek. Turbínový Lotus 56 z roku 1968 vodil nejen Parnelli-Jones, vítěz ročníku 1963, ale vyzkoušel také Lord March. Dario Franchitti, skotská hvězda Indy Caru, okusil Lotus 38 Ford V8, s nímž jeho slavný krajan Jim Clark vyhrál v roce 1965. Za volantem moderního monopostu Dallara-Honda IRL (2008) se s ním střídali Scott Dixon a Dan Wheldon, letošní vítěz 500 Indy. Samozřejmě nemohli chybět další vítězové Emerson Fittipaldi, Johnny Rutherford, Danny Sullivan, Bobby Rahal, Gil de Ferran, Helio Castro­neves, Bobby Unser, Al Unser jr. a Eddie Cheever; zkrátka oslava Indianapolisu patřila k senzacím letošního Festivalu! Objevil se i diesel z ročníku 1931, jehož předností byla jízda non-stop bez doplňování motorové ­nafty, rozdíly mezi čtyřválcem Cummins 5,9 l a dnešními turbodiesely Audi z Le Mans byly dalším naplněním motta Goodwoodu…

K technickým lahůdkám patřily Protos-Cosworth F2 se samonosným trupem z letecké překližky (1967), dva vozy Chaparral, přičemž druhý byl známý vysavač typu 2J s přisáváním k vozovce dvojicí ventilátorů (1966), plynulá řemenová převodovka DAF-Variomatic v monopostu Tecno formule 3 (loni Paul van Doorne představil sportovní Huron s tímto pohonem), Lotus 88B Ford-Cosworth DFV s dvojitou karoserií, která se pro zlepšení přítlaku po rozjetí snížila k vozovce (v roce 1981 okamžitě FIA zakázala, vůz do Grand Prix nevyjel, ale v Goodwoodu byl prostě nejrychlejší) a řada dalších. Boj o nejlepší čas nakonec pro sebe rozhodl Dan Collins s tímto unikátním Lotusem 88B, když dlouho bojoval se supersportovním kupé Toyota Celica Sprint rallyemana Jonnyho Milnera, aby je na vrcholku kopce dělilo pouhých 0,53 sekundy! O vítězství si to ­rozdali jen přihlášení jezdci k časoměření, většina však volila exhibiční jízdy. Do dva­cítky nejrychlejších se vešel i nestárnoucí Richard Attwood (ročník 1940), když na BRM P261 formule 1 (1965) skončil desátý.

Kromě Tatry 87 nizozemského majitele měla Česká republika bohaté zastoupení s vozy Škoda, na trati účinkoval i prototyp Škoda 1100 OHC, řízený britskou novinářkou. Škoda UK podpořila soutěžní vložku, nasadila i Fabie S2000, a jak jsme zjistili, v Anglii pozvala hodně ­hostů. Nám však dalo značnou práci donutit ostrahu ke krátkému odstranění zátarasů, abychom si mohli alespoň vyfotografovat otevřenou studii Škoda Fabia RS2000…

Goodwood Festival of Speed 2011 - Pocta rychlosti