Okamžik pravdy

Invicta S1 může skončit dvěma způsoby. Buď po své jistě velkolepé prezentaci zapadne do zapomnění, podobně jako se to stalo Jensenu S-V8 se stejným motorem Ford 4,6 l V8, nebo si zajistí místo jako spolehlivé sportovní auto, blížící se svými vlastnosti skutečným supersportům a vyjadřující úctu k britským tradicím, které oslavuje znovuvzkříšením slavného jména.

Schválně, zeptejte se Lee Noblea, jak je těžké postavit špičkový malosériový automobil s lehce exotickým nábojem, využívající sériovou techniku. Historie je poseta spoustou podobných projektů, které vzaly za své především kvůli ceně. Mnoho z nich požadovalo za svůj produkt stejné peníze jako Porsche za o mnoho lepší Carreru.

Uvedli jsme vás do souvislostí, pojďme se proto nyní s jejich znalostí podívat na Invictu S1. No, tohle auto je vlastně druhým prototypem, možná jste už slyšeli, že ten úplně první poslal nezkušený řidič v Silverstone do svodidel a úplně ho zlikvidoval. Řediteli společnosti Invicta Michaelu Bristowovi nadělal tento incident mnoho vrásek. Je viditelně rozčilený, když mi ukazuje zlikvidovaný vrak.

„Dostalo nás to zpět o čtyři měsíce. Právě to způsobilo opoždění vývoje. Když k té nehodě došlo, morálka ve firmě byla velmi špatná, všechna práce byla najednou ta tam. Na druhou stranu jsme se ujistili, že konstrukce automobilu je velmi robustní. Prostřední část zůstala neporušena, dokonce lze i otevírat dveře.“

Právě zmiňovaný čtyřměsíční skluz způsobil to, že jsem dnes zde. Bristow totiž chce dát světu zprávu, že Invicta stále žije. Budu jedním z vůbec prvních lidí mimo společnost Invicta, který bude automobil řídit. To zní velmi příjemně, takže pojďme zjistit, co se v Invictě S1 skrývá.

Je velmi teplý den a Invicta v této souvislosti vypadá, jako by se začínala tavit. Tento dojem způsobují především originální tvary prahů a blatníků, které velmi plynule do sebe vzájemně přecházejí. Mají zajímavé vizuální napětí, které vzniká ve spojení s přísnými tvary prosklené části automobilu. Design vozu je dílem Leigha Adamse, syna tvůrce původních Marcosů Dennise Adamse. Bristow tvrdí, že Invicta S1 nemá ani jedinou linku společnou s Marcosy, no dobře tedy...

Podívejte se na Invictu zepředu, z takového tříčtvrtečního pohledu. Vstupy vzduchu v přídi tvoří ocelová mřížka, obepnutá obrubou z leštěného hliníku. Výstupy vzduchu na kapotě mají stejné zpracování. Naopak otvory na bocích za předními koly jsou spíše astonské.

Kliky dveří však nevypadají příliš vznosně, působí, jako by byly nakoupeny v nejlevnější prodejně s náhradními díly. Možná mají nechat vyniknout právě zmiňované „kovové“ výdechy jinde na karoserii a zamaskovat fakt, že karoserie nemá ani jeden kovový díl.

Pohled zezadu však není tak homogenní. Má ta vyboulenina symbolizovat zadní nárazník, či nikoliv? Nemohu si pomoci, ale na tvaru a provedení víka zavazadlového prostoru je něco divného.Zadní světla jsou ale šikovně použitá. „Když už to musí být, pocházejí z Passatu,“ objasňuje Bristow.

Invicta je vyrobena z dvoumilimetrových trubek čtvercového průřezu, mezi něž je instalovaná tuhá ochranná klec pro ochranu posádky. Karoserie z uhlíkových vláken je k této konstrukci přilepena. Podlaha automobilu je dvoudílná a s konstrukcí tvoří nedílný celek. Jedná se o velmi pokrokovou technologii zpracování uhlíkových kompozitů, díky níž se podařilo uspořit několik kilogramů hmotnosti.

A co podvozek? Nemůže být jednodušší. Je tvořen dvojitými příčnými rameny s nestejnou délkou na všech kolech. Měli jste nějaké počítačové testování robustnosti odpružení? Bristow odpovídá: „ U AP Racing jsme provedlipropočty metodami CAD/CAM a k výsledkům jsme vždy něco přidali, aby byla zaručena nezbytná pevnost. Tímto způsobem jsme přistupovali ke konstrukci každé části našeho automobilu.“

To zní jako pravda, protože původní hmotnostní cíl 1100 kg se ve skutečnosti zvětšil na 1380 kg. I tak je to velmi slušná hmotnost na automobil poháněný 4,6litrovým motorem z Fordu Mustang Cobra. Osmiválec má čtyři vačky, 32 ventilů a je kompletně vyroben z hliníku. Dosahuje největšího výkonu 320 k. Použití cizích motorů je ostatně tradicí značky.

Ta vyhrála ve 20. a 30. letech spoustu nejrůznějších závodů s šestiválcem Meadows. To vyvolává další otázku: jaká je vlastně spojitost mezi tehdejší a současnou Invictou? Je to asi takto: Bristow je skutečným obdivovatelem původních automobilů Invicta. V osmdesátých letech koupil toto jméno (nechce prozradit jak) a měl sen o stavbě auta, které by bylo moderní a šlo s dobou. Spojil se proto s Chrisem Marchem, synem Marcose Jema, a vytvořil auto, které by mělo navazovat na dávný slogan značky: „Nejkrásnější výkonnost na světě.“ Sebevědomé, co říkáte?

Obejděte toto auto a bude vám jasné, že jeho vzhled vzdáleně navazuje na model S-Type (jméno nevlastní Jaguar, jak by se mohlo zdát, ale Bristow). Slovo INVICTA najdete na 24 místech automobilu, od brzd AP Racing až po přístroje od VDO.

Legendární ožití

Osmiválec se probral k životu a brblá na svět laděným výfukem. Vzhledem k pochopitelné Bristowově paranoii z nehody nebudu řídit hned, ale až na letišti umístěném nedaleko základny společnosti. Alespoň mám čas pořádně prozkoumat interiér.

Zde je ještě třeba spousty vývojových prací. Například víko přihrádky před spolujezdcem vůbec nemá madlo a má nepraktický tvar, Invictou vyvinutá klimatizace ještě stále nefunguje a výplně dveří zachycují bezpečnostní pásy. Invicta má v interiéru několik na zakázku vyrobených tlačítek, nelze si však nevšimnout ovladačů zrcátek a oken, stejně tak jako řadicí páky, pocházejících z repertoáru Fordu.

Ačkoliv se jedná o detaily, všimnete si jich na první pohled. A ještě něco, Fordův osmiválec spojený s převodovkou Borg-Warner T45 poměrně značně zužuje prostor pro nohy.

Nadmíru jasný je ale fakt, že Invicta je velmi robustní, až nerozbitné auto. Jízda je tak tvrdá, že to trošku překvapuje. Bristow ještě plánuje všechno pořádně sladit s tlumiči a pružinami, jinak se zdá, že základ je dobrý. Zatím řídí závodník James Wood a jakmile dojíždíme na letištní plochu, bude řada na mně.

Konečně vyrážím, po chvilce však zastavuji, protože se mi nesedí zrovna nejlíp. Rada pro Bristowa: více boční opory pro stehna, kratší chod spojky, níže umístěný plyn a více nahoru než dolů seřiditelný volant. Samotné zastavení je příliš násilné, takže doplňuji: menší účinek brzdového posilovače, prosím.

Další pokus. Na první pohled se zdá, že motor s převodovkou jsou spíše klidnější povahy. Výkon má své maximum v 5900 min-1, přičemž točivý moment je na vrcholu až při 4800 min-1 s hodnotou 408 N.m. Pružnost se zdá velmi dobrá, a to je zřejmě důvod, proč se Invicta nezdá tolik dramatická. Trošku nešťastná je pouze pětistupňová manuální převodovka s velkým rozdílem mezi čtyřkou a pětkou. Za 140 tisíc korun je k dispozici šestistupňová převodovka, případně za 320 000 Kč čtyřstupňový „automat“.

Blíží se konec letištní dráhy, jedeme zhruba 220 km/h, šlapu na brzdu. Najednou počáteční „přeposilovaný“ pocit mizí, v brzdách je cítit skutečná opora. Invicta S1 je tím autem, u nějž je zřetelně lepší používat meziplyny a jimi ulehčovat synchronizaci rychlostí. Je to velká zábava, kterou dále zvětšuje i motor, jenž při nich překrásně „vyštěkne“.

Přichází ostrá pravá zatáčka, kterou projíždím rychle. Přesné řízení vede citlivě přední část auta s minimálním náklonem a v podstatě nulovou nedotáčivostí. Já však nic nevidím! Najednou mi výhled zakrývá přespříliš tlustý přední sloupek, zrcátko a jeho široký držák. Poznámka číslo tři: toto je třeba bezpodmínečně změnit.

Ano, mohl bych si sice zvednout sedadlo, potom bych přes zrcátko v pohodě viděl, zároveň bych si však úplně zničil svoji optimální polohu za volantem. Jak zatáčka pokračuje a trošku povoluje, přidávám. Auto se zdá zcela přirozené a na nerovném povrchu celkem v poklidu zrychluje.

Zpět do vysoké rychlosti. Znovu je cítit robustnost auta, jen se zdá, že zadní část je trochu houpavá (další věc, kterou je třeba odladit). Další brzdění a zatáčení... Auto má hodně trakce a přesto se dokáže citlivě přehoupnout do mírné přetáčivosti, kterou lze přirozeně korigovat plynem.

Neustále máte povzbudivý kontakt s povrchem silnice. Nakonec zkouším několik ostrých startů, z nichž je zřejmé, že Invicta dokáže pořádně zabrat. Velmi příjemnou vlastností je i zátah přibližně ve stokilometrové rychlosti na středně vytočenou pětku.

Ještě jsem se nezmínil o ceně. Ta je stanovena na 74 000 liber, což je přibližně 3 650 000 korun. Standardní výbavou automobilu je navigační systém, alarm a například také parkovací asistent. Zdá se vám to jako šílené množství peněz? Kdyby sériová Invicta S1 měla opravené všechny detaily i větší nectnosti, tolik by to s přihlédnutím ke všem ostatním věcem nebylo a myslím, že by byli schopni prodat 20 až padesát aut ročně, jak doufají.

Ostatně mnoha lidem by určitě udělalo dobře jezdit v něčem, co hned tak někdo nemá. Otázkou ovšem zůstává, jak dlouho bude trvat, než by začal litovat své touhy po individualitě. Doufám, že Michael Bristow udělá vše, co je třeba, protože pouze tak má jeho výtvor reálnou šanci.

Specifikace

Motor: zážehový V8

Uložení: vpředu podélně

Objem: 4605 cm3

Nejvyšší výkon: 235 kW (320 k)/5900 min-1

Nejvyšší točivý moment: 408 N.m/4800 min-1

Převodovka: 5M

Poháněná kola: zadní

Přední náprava: dvojitá příčná ramena, vinuté pružiny,zkrutný stabilizátor

Zadní náprava: dvojitá příčná ramena, vinuté pružiny, zkrutný stabilizátor

Řízení: hřebenové, posilové

Brzdy: kotoučové s vnitřním chlazením, ruční brzda Brembo

Kola: hliníková slitina, 8,5 x 19’’ vpředu, 9,5 x 19’’ vzadu

Pneumatiky: Continental Sport Contact 255/35 ZR 19 vpředu, 275/35 ZR 19 vzadu

Pohotovostní hmotnost: 1380 kg

Výkonová hmotnost: 5,87 kg/kW

Zrychlení 0-100 km/h: 5,0 s

Největší rychlost: 272 km/h

Cena: předběžně 3,6 mil. Kč

Podle časopisu evo

text: John Simister/Petr Hanke

foto: David Shepherd

zdroj: Autorating 11/2003