James Gordon Bennett – Mecenáš a sportsman

Jméno Gordon Bennett bylo vryto do historie lidstva koncem devatenáctého a počátkem dvacátého století zvláště výrazným způsobem. Celá řada sportovních aktivit v oblasti dobývání prozatím nedosažitelných cílů mohla být uskutečněna právě díky němu.

James Gordon Bennett, Junior se narodil 10. května 1841 v New Yorku velmi dobře společensky i majetkově postaveným rodičům. Jeho otec James Gordon Bennett, Sr. (1. 9. 1795 – 1. 6. 1872), původně skotský emigrant, byl editor a vydavatel listu New York Herald, který v roce 1835 sám založil. Přesně v rámci hesla doby se junior zabýval různými sportovními aktivitami na úrovni odpovídající jeho společenskému postavení. Základní vzdělání získal především ve Francii. Jako celá řada vrstevníků ze stejné sociální vrstvy se i on oddával opulentnímu životu na námořních jachtách, v exkluzívních privátních vlacích a okázalých rezidencích.

Vítězství na moři

V roce 1861 Gordon Bennett, Jr. vstoupil, v rámci civilní války, se svým právě nově postaveným škunerem (dvojstěžníkem) Henrietta jako dobrovolník do služeb U.S. Revenue Marine Service. V hodnosti třetího důstojníka patroloval se svojí jachtou až do února roku 1862 kolem pobřeží Long Islandu, poté byl odeslán do Port Royal v Jižní Karolíně. Zpět do civilního života se Gordon Bennett, Jr. s jachtou Henrietta dostali v květnu roku 1862. V roce 1866 inicializoval první transatlantický závod jachet, do něhož se s Henriettou také přihlásil. Tři americké jachty Vesta, Fleetwing a Henrietta vyrazily 11. prosince 1866 z přístavu Sandy Hook v New Jersey (USA) směrem k ostrovu Wright (patří pod ATS – Antarktický smluvní systém). U jeho nejzápadnějšího cípu zvaného, pro zajímavé a ostré křídové útesy, The Needles se objevila po 13 dnech, 21 hodinách a 55 minutách první jachta Henrietta s Commodorem Gordonem Bennettem, Jr. Mimochodem hodnost Commodora získal Gordon Bennett, Jr. jako nejmladší člen historie Newyorského jachetního klubu. Ostatně různých prvenství ze sportovního života měl na svém kontě více. Například zorganizoval první závod v pólu v USA v Dickelsově jezdecké akademii na 39th. Street a páté Avenue v New Yorku, stejně jako první tenisové utkání. V roce 1876 se stal spoluzakladatelem prvního polo klubu v Americe – Westchester Polo Club.

Šéfem rodinného podniku

V roce 1866 kromě výhry v prvním transatlantickém závodě jachet také převzal od svého otce otěže rodinného podniku. New York Herald byly v té době noviny s největším nákladem v USA. Mladý Gordon Bennett během několika málo let dokázal americký list pozvednout na mezinárodní úroveň. Zásadním krokem se v tomto ohledu stala skutečnost, že v roce 1869 zafinancoval africkou záchrannou expedici Sira Henryho Mortona Stanleyho (28.1.1841 rozený John Rowlands – 10.5.1904, velšský novinář a objevitel), jenž vyrazil nalézt Davida Livingstona (19.3.1813 – 1.5.1873, skotský medik a misionář). Za finanční podporu Gordon Bennett získal pro New York Herald exkluzivitu na Stanleyho reportáže.

Druhou tváří Gordona Bennetta, Jr. však byla jeho flamboyantnost, sklon ke společenským skandálům a do jisté míry nevypočitatelnost jeho chování. Po jednom z historických znemožnění se Gordon Bennett na delší dobu v roce 1877 odsunul do Paříže na starý kontinent. Předcházel tomu velmi neortodoxní rozchod s tehdejší literární a společenskou celebritou Caroline May, publikující anglo-americkou básnířkou a literární kritičkou. Podle mnoha zdrojů Gordon Bennett, Jr. přišel na večírek rodiny Edwarda Harrisona Maye, Sr., kterýžto byl pastorem Holandské reformní církve v New Yorku, pozdě a ještě notně společensky unaven. Vrcholem jeho účasti bylo demonstrativní vymočení se do krbu – někteří svědci uváděli pomočené velké piano – pěkně před všemi hosty! Ať se však zcela přesně zdroje na objektu takového znesvěcení rodinného zázemí Mayů neshodnou, rozhodně to stačilo na společenské odsouzení a skandalizaci. Podle jistého etymologického zdroje společenská reputace Gordon Bennetta, Jr. dala v tomto období vzniknout ve Velké Británii rčení: „Gordon Bennett“ jako vyjádření definitivní nevěřícnosti ve vykonanou skutečnost.

Nezapomenutelnými se v Evropě staly také párty, které pořádal Gordon Bennett, Jr. na své jachtě Namouna s parním pohonem. Americký malíř Julius LeBlanc Steward (6.9.1855 – 5.1.1919), žijící trvale v Paříži, dokonce při několika takových příležitostech namaloval některé ze svých ceněných obrazů. Usazen v Paříži Gordon Bennett, Jr. zde založil francouzskou edici New York Herald pojmenovanou The Paris Herald, předchůdce International Herald Tribune. Financoval expedici George W. DeLonga (22.4.1844 – 31.10.1881, americký námořní důstojník a badatel), který se vydal na lodi USS Jeanette k severnímu pólu přes Beringovu úžinu. Neblahý osud DeLonga a devatenácti mužů jeho posádky stejně jako smrtelný neúspěch expedice paradoxně přispěly ke zvýšenému nákladu a čtenosti Gordon Bennettových novin.

Automobilové závody pro všechny národy

Gordon Bennett, Jr. záhy nalezl zálibu též v nově se rozvíjejícím sportovním odvětví – automobilových závodech. S nonšalancí sobě vlastní sponzoroval například první automobilový závod v roce 1887, který vyhrál jediný přihlášený jezdec, francouzský hrabě Albert de Dion (9.3.1856 – 19.8.1946). Jako jeden z mála si Gordon Bennett, Jr. uvědomil sílu motoristického sportu ihned v počátcích automobilismu. Stal se zakládajícím členem Francouzského autoklubu (ACF) a od roku 1900 uvedl v život „svůj“ závod o Gordon–Bennetovu trofej (Gordon Bennett Cup), když již předtím existovala soutěž stejného označení, ale vypsaná jako mezinárodní závody jachet. 

Automobilové závody o Gordon Bennettův pohár jsou přímým předchůdcem závodů o Velkou cenu, tedy dnes stále velmi populárních závodů Grand Prix. První ročník automobilových závodů Gordon Bennett Cup (1900) se konal sice ještě v době heroických jízd mezi městy (tzv. distančních závodů), ale po hrůzostrašném debaklu závodu Paříž – Madrid 1903, který musel být pro enormní množství smrtelných nehod jezdců i přihlížejících diváků zastaven již po první etapě do Bordeaux, zůstal Gordon Bennettův podnik jediným seriózním automobilovým závodem na světě. Ne však dlouho, od roku 1906 se začaly pořádat závody o Grand Prix.

Základní myšlenky reglementů závodu vedly k rozšíření automobilového sportu mimo Francii, která držela v té době rozhodující primát. Závody se měly konat vždy mezi 15 květnem a 15 srpnem na trati dlouhé 550 až 650 km. Pravidla umožňovala každému národnímu autoklubu přihlásit tři vozy – kompletně vyrobené v mateřské zemi. Závody, jejichž první ročník se odehrál 14. června 1900 na trati mezi Paříží a Lyonem, se měly nadále konat vždy v zemi předcházejícího vítěze. Původně byly doporučeny též barvy vozů, bílá pro Německo, červená pro USA, žlutá pro Belgii, modrá pro Francii a zelená pro Británii, avšak ty nebyly ctěny až do roku 1903. V reglementech dále stálo, že k závodům jsou připuštěny pouze plně obsazené dvousedadlové vozy. Řidič a mechanik museli mít vlastní hmotnost vyšší než 70 kg každý. Případná váhová disproporce se dovažovala přítěží. Závodní vozy měly mít suchou hmotnost v rozmezí 400 až 1000 kg. 

O Gordon Bennettovu trofej na zemi

První ročník ve Francii vyhrál Francouz Fernand Charron na čtyřicetikoňovém Panhardu s průměrnou rychlostí 62 km/h. Charron porazil rytíře Reného de Knyfa a například také Camille Jenatzyho či Eugena Benze. Druhý ročník byl pořádán společně s podnikem Paříž – Bordeaux a vyhrál jej Léonce Giradot, který jako jediný dovezl svůj vůz do cíle. Pro třetí ročník byl využit závod Paříž – Vídeň, závod o Gordon–Bennettovu trofej končil po 562 km v Innsbrucku. Palmu vítězství si odnesl skvělý Angličan Selwyn Edge s padesátikoňovým Napierem, který opět jako jediný ze startujících v poháru viděl cíl. Čtvrtý ročník konaný v Irsku, čtyři okruhy po 200 km v okolí Athy, slavně vyhrál Camille Janatzy s pětašedesáti koňovým Mercedesem. K tomuto počinu se váže historie o požáru společnosti D.M.G. (Daimler-Motoren-Gesellschaft) v Cannstadtu a zničení devadesáti nových Mercedesů včetně třech závodních strojů s devadesátikoňovými motory určených původně pro okruh v Irsku. Jenatzyho vítězství bylo o to cennější, že bylo dosaženo s vypůjčeným vozem od soukromníka a s motorem, který dával o 50 % nižší výkon než konkurenční stroje. Jenatzy byl vítězstvím nadšen. Pro Mercedes okamžitě zahořel nezničitelnou vášní a dokonce předpověděl, že v něm i zemře. 

Pátý ročník, 1904, přenesl automobilové závody konečně na půdu ambiciózního Německa. Právě tento rok můžeme směle považovat za počátek automobilového sportu u našich západních sousedů. Pro závod, který se konal 17. června určil osobně německý panovník krajinu v pohoří Taunus. Start závodu byl umístěn do městečka Bad Homburg. Trať se vinula po veřejných komunikacích přes Saalburg, Usingen, Grävenwiesbach, Weilburg, Limburg, Idstein, Esch und Königstein zpět do Bad Homburgu. Sto čtyřicet jedna kilometrů zatáček, stoupání a klesání, nejnižší bod trati byl v nadmořské výšce pouhých 105 m, zatímco nejvyšší v 550 metrech. Čtyři okruhy znamenaly 564 km, které prověřily nejen rychlost vozů, ale také jejich manévrovací schopnosti a sílu ve stoupání, stejně jako brzdy v klesání. Na start závodu se postavilo 20 vozidel nominovaných sedmi národními autokluby. Němci obhajovali vítězství proti Britům, Francouzům, Rakušanům, Belgičanům, Italům a Švýcarům. Německý kontingent sestával z devadesátikoňových vozů Mercedes za volanty se zkušeným Camillem Jenatzym (Rudým ďáblem z Belgie – to kvůli ryšavé bradce) a jeho rodákem baronem Pierrem de Catersem. Třetím do party byl mladičký Fritz von Opel s vozem Opel-Darracq. Další devadesátikoňové Mercedesy jely pod vlajkou Rakouska. Čtyřválcový motor se zdvihovým objemem 8,7 l byl osazen ultra moderním magneto zapalováním a spojen se čtyřstupňovou převodovkou. Dva válečkové řetězy poháněly od předlohy kola zadní nápravy. Přesto přes všechno Mercedes dosahoval maximální rychlosti 160 km/h. Camille Jenatzy byl považován za jasného favorita. Jeho profesionální kariéra kulminovala a Belgičan dělal čest své přezdívce. 

Jenže věci se vyvíjely poněkud jinak. Francouz Léon Théry, který startoval z pátého místa s vozem Richard-Brasier vybaveným prvními předpotopními tlumiči, poskočil v závěru prvního okruhu na třetí pozici. Jenatzy bojoval jako lev až do okamžiku, kdy mu na trati začalo docházet palivo. Ve třetím kole musel výrazně zpomalit a na rezervu se doslova doplazit do Usingenu, kde natankoval. Toho bezezbytku využil Théry a v čase 5 hodin 50 minut 11 sekund protnul vítězně cílovou pásku, přímo před očima německého císaře, který sledoval závody ze své lóže. Přesto, že Jenatzy neměl příslovečný kousek štěstíčka, dokončil závod na druhém místě pouhých jedenáct minut za vítězem. Baron Pierre de Caters měl opačné problémy, motor se mu přeplavoval palivem, ale nakonec dojel na čtvrtém místě, čímž ztratil nárok na 25 % slevy z ceny jakéhokoliv nového vozu Mercedes. To byla cena třetího místa. Camille Janatzy si za druhou pozici připsal nárok na bezplatný výběr Mercedesu se čtyřicetikoňovým motorem. Théry se stal nakonec vítězem i šestého, posledního ročníku závodů o Gordon–Bennettovu trofej na okruhu v Clermont Ferrand. Další rok, 1906, se již konala první Grand Prix. 

Ve vzduchu i jinde

Gordon Bennett, Jr. obrátil svoji pozornost na jiná sportovní odvětví, tentokrát k závodům horkovzdušných balonů. Coupe Aéronautique Gordon Bennett (Gordon Bennett Cup for balooning) se ostatně koná i v dnešní době. Pravidla byla velmi jednoduchá: zvítězí ten, kdo uletí v horkovzdušném balónu nejdelší vzdálenost od místa startu. Trofej za první ročník si po startu z pařížských Tuilleries odnesl Američan Frank Purdy Lahm (17. 11. 1877 – 7. 6. 1963, americký aviatik pionýr, později brigádní generál US Army Air Corps a Army Air Force) za výkon 641,1 km uletěných za dobu 22 hodin a 55 minut. V roce 1909 Gordon Bennett, Jr. nabídl trofej nejrychlejšímu letci na uzavřené trati. Letecké závody uskutečněné toho roku ve francouzské Remeši vyhrál Glenn Hammond Curtiss (21. 5. 1878 – 23. 6. 1930, americký aviatik pionýr a zakladatel amerického leteckého průmyslu), který proletěl dva desetikilometrové okruhy ve tvaru pravoúhelníku s průměrnou rychlostí 74,8 km/h. V letech 1896 až 1914 pařížský fotbalový klub patřící pod státní sportovní instituci sdružující kluby mnoha sportovních odvětví USFSA (Union des société francaise de sport athlétiques, spoluzakládal ji také Pierre de Coubertin) byl oceňován trofejí, kterou věnoval Gordon Bennett, Jr. Jistou zajímavostí života flamboyantního Gordona Bennetta, Jr. je fakt, že se až do svých 73 let neoženil. Nakonec však přece jen pojal za manželku Maud Potterovou, vdovu po Georgi de Reuterovi, synu Paula Julia Freiherr von Reutera (21. 7. 1816 – 25. 2. 1899), zakladatele agentury Reuters. Gordon Bennett, Jr. zemřel po čtyřdenním kómatu 14. května 1918 v Beaulieu-sur-Mer na středomořském pobřeží Francie. Po jeho odchodu byl list Herald sloučen s druhdy arci-rivalem New York Tribune. Po Gordon Bennettovi je pojmenován asteroid 305 Gordonia a ulice v blízkosti varšavského letiště Frederika Chopina v Polsku.

Převzato z časopisu

Fotogalerie