Ferrari 488 GTB – Další turbo

Ferrari přechází na přeplňované motory, je jím vybaven i nový typ 488 GTB...

Silniční vozy Ferrari s osmiválcovým motorem, uloženým uprostřed před nápravou, letos slaví čtyřicáté výročí. Cestou evoluce se z typů Ferrari 308 GTB postupně staly 208 GTB (poprvé verze Turbo od 1982!), 328 GTB, 348 TB, F355, 360 Modena, F430, 458 Italia a v letošním roce 488 GTB. Nejnovější je dále rozvinutou konstrukcí svého předchůdce. Jeho základ tvoří hliníková nosná konstrukce, před zadní nápravou podélně uložený motor a pohon zadních kol. Přestože proporce Ferrari 488 GTB zůstaly shodné s předchůdcem, jeho vzhled prošel celkovou proměnou. Dostal vyšší příď, známou z hybridního LaFerrari. V její spodní části je umístěna samostatná široká aerodynamická lišta se svislými ploškami na stranách, která usměřuje vzduch pod vůz.

Boční nasávací otvory před zadními koly jsou nyní na každé straně horizontálně rozděleny a celkovým tvarem vzdáleně připomínají stejný prvek někdejšího typu 308. Otvory na zádi pro odvod vzduchu z motorového prostoru a od olejových chladičů, umístěných v bocích, postrádají klasické mřížky. Zajímavostí aerodynamiky je otvor za zadním sklem, který pokračuje až do zadního čela nad registrační značku a pracuje v součinnosti s agresivní geometrií zadního difuzoru; společně zvyšuje přítlak bez zvětšení odporu vzduchu. Původní trojici centrálně umístěných výfuků typu 458 Italia nahradilo zjednodušené řešení s dvojicí kruhových koncovek, mezi nimiž je po vzoru F1 umístěna mlhová svítilna; přepracování výfuků umožnilo větší difuzor. Celkově se zvýšil přítlak o 50 procent. Největší mezigenerační změnou 488 GTB je zcela nový motor, technicky spřízněný s jednotkou modernizované Californie T. Jde o přeplňovaný osmiválec 3902 cm³ s výkonem 492 kW (670 k)/8000 min^‑1 a točivým momentem 760 N.m/3000 min^‑1 (udávané maximum točivého momentu platí pouze pro sedmý převodový stupeň). Stejně jako California T, je i 488 GTB vybaven elektronickou řídicí jednotkou motoru s funkcí Variable Boost Management, která pro jednotlivé převodové stupně reguluje největší točivý moment pro optimální pohon zadních kol. Připomeňme, že v případě Californie T se od třetího stupně s každým vyšším zvětšuje točivý moment od 20 až do 50 procent. Každá řada válců má dvoukomorové turbodmychadlo TwinScroll, k němuž výfukové plyny přivádějí třídílné výfukové svody se stejnou délkou od každého válce. Motor je v duchu nejlepších tradic značky vybaven plochým klikovým hřídelem, kovanými písty a přímým vstřikování paliva.

Tvůrci kladli důraz na rychlost reakcí, splnění cíle dokládá reakční čas motoru na pohyb plynového pedálu ve 2000 min^‑1 jen 0,8 sekundy. Ferrari uvádí zrychlení 0 – 100/200 km/h za 3,0/8,3 sekundy. Nejvyšší rychlost je přes 330 km/h. Důležitější však je čas 1:23 min, dosažený na firemním okruhu ve Fioranu, shodný s dvanáctiválcem F12 Berlinetta, jenž byl do debutu 488 GTB po LaFerrari (1:20) nejrychlejším sériovým vozem značky. Doplňme, že 458 Italia zajela trať za 1:25 a odvozená 458 Speciale za 1:23,5 min. Poháněcí soustava pokračuje sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou a diferenciálem E-Diff s elektronicky řízenou svorností, nechybí stabilizace ESC s regulací prokluzu hnaných kol F1-Trac. Novinkou, která měla premiéru ve 458 Speciale, je funkce Side Slip Control, umožňující méně zkušeným řidičům jízdu kontrolovaným smykem zcela pod taktovkou elektroniky. Druhá generace systému SSC2 pracuje i s nastavením elektronicky řízených tlumičů. Interiér se drží koncepce z typu 458 Italia, jednotlivé prvky byly nově navrženy a přístrojová deska působí uhlazenějším dojmem. Hlavní ovla-dače, a to včetně směrových ukazatelů, světlometů a stíračů, jsou nadále na volantu, kde je otočný přepínač manettino pro volbu jednoho z pěti jízdních režimů. Za volantem je trojice hlavních přístrojů, prim hraje centrálně umístěný otáčkoměr s ukazatelem zařazeného stupně, po jeho stranách pak velké barevné displeje pro zobrazení rychlosti, mapy, kontrolního systému vozu a dalších informací. Přepracována byla grafika a rozhraní zábavních a komunikačních systémů. Změny uzavírá nově navržený klíček od vozu, jehož design připomíná jednu z hlav válců nového přeplňovaného motoru.

Technické údaje

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový osmiválec do V/90°, uložený podélně před zadní nápravou, přeplňovaný dvojicí turbodmychadel IHI, DOHC 4V; 3902 cm³ (ø 91 x 75 mm); 492 kW (670 k)/8000 min^‑1 a 760 N.m/3000 min^‑1; elektronické přímé vstřikování paliva; mazání se suchou klikovou skříní; sedmistupňová dvouspojková převodovka F1 v bloku s elektronickým diferenciálem E-Diff, pohon zadních kol.

PODVOZEK – samonosná hliníková karoserie vcelku s prostorovým hliníkovým rámem; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; pérování soustřednými vinutými pružinami a aktivními magnetorheologickými tlumiči, ESC/F1-Trac/SSC2; kotoučové keramicko-kompozitové brzdy CCM Brembo, ABS/EBD; hřebenové řízení s posilovačem; pneumatiky ZR 20, vpředu 245/35 a vzadu 295/35.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2650 mm, d/š/v 4568/1952/1213 mm; hmotnost prázdného vozu bez náplní 1370 kg. 

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost přes 330 km/h; zrychlení 0 – 100/200 km/h za 3,0/8,3 s; se systémem HELE (Stop/Start) spotřeba paliva EU 11,4 l/100 km a emise CO₂ 260 g/km.

Víte, že...

► prvním silničním automobilem Ferrari s motorem přeplňovaným turbodmychadlem byl typ 208 GTB Turbo? Nedlouho po aplikaci přeplňování na motory Ferrari formule 1 se v roce 1982 představil Ferrari 208 GTB Turbo (a otevřený GTS Turbo) s osmiválcem 1990 cm³ o výkonu 162 kW (220 k) při 7000 min^‑1, vybavený vstřikováním K-Jetronic a jedním turbodmy-chadlem KKK. Do roku 1986 vzniklo 687 vozů obou verzí. 

► průkopníkem turbodmychadel ve formuli 1 byl už v roce 1977 francouzský Renault? Na vítězství přeplňovaného motoru 1.5 V6 však čekal další dva roky (Velká cena Francie 1979); do roku 1983 jich vozy Renault Turbo zaznamenaly celkem patnáct. Přeplňovaný Ferrari 126C se představil až v sezoně 1981, kdy na turbomotory začaly ve formuli 1 přecházet další značky. 

► první silniční Ferrari 208 GTB/GTS Turbo nahradily upravené vozy Ferrari GTB/GTS Turbo, u nichž bylo číselné označení 208 vypuštěno? Výkon osmiválce 1990 cm³ zvýšilo nové turbodmychadlo japonské značky IHI na 187 kW (254 k) při 6500 min^‑1, odlišovaly je přídavné vstupní otvory NACA dole před zadními koly a rozvor náprav kratší o 10 mm. Vzniklo 308 (!) vozů GTB a 828 GTS do roku 1989.

► k nejslavnějším silničním automobilům Ferrari s přeplňovaným motorem patří Ferrari 288 GTO (Gran Turismo Omologata)? Má pověst zakladatele generace supersportů, vidlicový osmiválec 2856 cm³ s dvojicí turbodmychadel IHI dosahoval výkonu 294 kW (400 k) při 7000 min^‑1 a uděloval 1160 kg těžkému kupé největší rychlost 305 km/h! V letech 1984 až 1985 vzniklo 272 vozů.

► přeplňování ani ve formuli 1 není žádnou novinkou? Už v prvním ročníku MS 1950 startovaly vozy s přeplňovanými motory, ale mechanickým kompresorem! První Ferrari 125 (projekt GPC, tedy Grand Prix Compressore) byl dvanáctiválec 1497 cm³, který od roku 1949 ve verzi s dvoustupňovým plněním dvěma sériově zapojenými kompresory Roots dával 206 kW (280 k) při 8000 min^‑1.

► první dva ročníky mistrovství světa formule 1 vyhrály automobily Alfa Romeo s motory přeplňova-nými kompresory? Milánská značka vyšla z předválečné Alfetty 158, poslední verze 159 měla řadový osmiválec 1479 cm³ se dvěma kompresory a výkonem až 313 kW (425 k)! Mistry světa byli Giuseppe (Nino) Farina (1950) a Juan-Manuel Fangio (1951).

Převzato z časopisu

Fotogalerie