Effeffe Berlinetta – Proti času

Fratelli Frigerio, bratři Frigeriové, „Leonardo (duše) a Vittorio (mozek)“, jak se v prospektu charakterizovali, se rozhodli realizovat svůj sen o italském stylu, designu a řemeslné dokonalosti…

Využili jsme možnosti a bratry v dílně Officine Fratelli Frigerio v části patra průmyslového a obchodního objektu na předměstí Milána navštívili. Leonardo (*1957) a Vittorio (*1968) přišli jako mladí o otce. To je stmelilo. Dílnou a historií projektu nás doprovázeli pan Leonardo a jeho energická paní Patrizia. Bratry živí podnik dodávající složité elektroinstalace a elektronická řízení a ovládání v továrnách, obřích skladech, kancelářských budovách nebo nákupních centrech. Leonardo byl členem tovární stáje Alfa Romeo Scuderia del Portello zaměřené na závody s historickými vozy. Když se pro věk rozhodl se závoděním skončit, řekl si, že si udělá radost a vlastní klasický, jednoduchý sportovní vůz postaví přesně stejnými postupy, jakými to dělali tehdejší mistři řemesla.

Chtěl se vrátit do časů, kdy si talentovaní inženýři auto vymysleli, nakreslili, postavili a pak s ním i závodili. Aby záměru dodal váhu, přihlásil novinku, která v té chvíli existovala spíše jenom v jeho hlavě, na Concorzo d’Eleganza Villa d’Este. K velkému údivu obou bratří pořadatel vybral z 60 nabídek konečných šest strojů a jedním z nich byl právě ten jejich. Horečné pracovní úsilí pak vedlo k dokončení prvního prototypu těsně před otevřením Villy 2014. Retrokupé v elegantním mixu stylů 50. a 60. let, které, jak bylo na podzim 2014 oznámeno, si mohl dopřát každý, kdo byl ochoten zaplatit 280 tisíc eur, vzbudilo velikou pozornost a získalo několik objednávek. Berlinettu na Ville nakonec zvolili „nejlepším novým klasickým sportovním vozem roku 2014“. Náročná práce na vývoji nebyla jen výzvou technickou, ale i společenskou a sociální, neboť se při jejím plnění spojily nezištné úsilí, erudice a nadšení mnoha různých lidí. Kontaktovali nadnárodní návrhářskou, výzkumnou a inženýrskou společnost SolidWorld (k jejímž zákazníkům patří společnosti jako Mirage nebo Concord), respektive její italskou filiálku SolidEnergy, kteří naskenovali ve 3D automobil a na základě toho připravili v programu Solid-Works Simulation pevnostní výpočty a  výrobní výkresy.

Nejhezčí na tom bylo, že lidé, kteří během týdne pracovali na zakázkách pro Ferrari, Lamborghini nebo Torro Rosso, o víkendech bez nároku na honorář odváděli fantastickou práci pro Effeffe. Na druhé straně se úplně stejně nezištně chopili ručních nástrojů staří pánové ze starých karosáren, ještě pamatující poctivé řemeslo. Bratři například dodali tři verze loga 82letému Miláňanovi (ten nakreslil a dodával již první logo Ferrari v roce 1947!). Dnešní logo Effeffe, znamená to italské hláskování „FF“ = Fratelli Frigerio (bratři Frigeriové), zhotovil z plastu, ale definitivní budou mosazná, pochromovaná. Tak jako v dřevních dobách postavili šasi, které šest měsíců (bez karoserie) učil jezdit 81letý někdejší závodník Carlo Faccetti (*1935). S rámem pomohla specializovaná Officina Gilco a univerzitní profesor a zapálený fanda automobilových závodů Virgilio Conrero. Další testy proběhly v září 2015 v Modeně a letos v únoru a březnu se zkoušelo auto na závodní dráze. Letos v lednu navštívil bratry nejvyšší šéf společnosti Michelin, oproti plánu tam strávil dva dny a odjížděl tak nadšený, že jim nabídl exkluzivní smlouvu o spolupráci na vývoj a dodávky pneumatik. K testování na firemním okruhu v Clermont-Ferrand je pozval na letošní červen. Na Top Marques Monaco letos přivezli druhý vůz, nyní již „sériový“.

Mezitím postavili testovací šasi, na němž zkoušeli různé nápady. Stejnou dobu, jakou Carlo proháněl šasi po dráze, jeho bratr Giuliano Feccetti věnoval úpravám a ladění motorů. Effeeffe pohánějí hliníkové řadové čtyřválce 1962 cm³ z Alfy Romeo GTA/GTAm (ø 84,0 x 88,5 mm) se dvěma vačkovými hřídeli poháněnými párem řetězů s jednoduchým nebo dvojitým zapalováním. Palivo dodávají dva horizontální dvojité karburátory Weber 45 DCOE. Nejvyšší výkon se odvíjí od ladění (přání zákazníka) mezi 160 a 180 k, exemplář z TMM 2016 má dokonce 190 k. Plný točivý moment nastupuje již při nízkých otáčkách. Motor leží podélně za přední nápravou a je upraven podle předpisů FIA přílohy „K“ pro vozy kategorie „Tourism Group 2“ evropského Mistrovství cestovních vozů 1969 – 70. Bratři skupují všechny dostupné motory, nyní jich mají asi sto. Řadí se ručně pomocí pětistupňové převodovky, poháněna jsou samozřejmě zadní kola. Výstupem inženýrů je prostorový rám podvozku z ocelových profilů a trubek, v exponovaných místech zpevněný plechy.

Jednotlivé prvky přesně řeže a svary kontroluje laser – jako jediný ústupek a technologický výdobytek. Na něj se usadí lehká, ručně svařovaná struktura z tenkých ocelových trubek, jejíž zhotovení trvá šest týdnů. Karoserie je vyklepávaná ručně z hliníkových plechů starými mistry. Ručně vyrábějí také rámy dveří, žebra podvozku, kliky dveří a kapot, kličky stahování oken a další prvky. Bratři si podle původní dokumentace vyrábějí montážní přípravky pro skládání motorů, převodovek a diferenciálů v takové kvalitě, že si je u nich kupuje historické oddělení továrny i další zájemci. Přední kola jsou zavěšena nezávisle na lichoběžníkových nápravách s ručně nastavitelnou tuhostí souosých tlumičů. Tuhost horního ramene, které přenáší síly při prudkém brzdění, lze nastavit stejně snadno, jako výška horního příčného ramene, délka příčného stabilizátoru, spojovací tyče přední nápravy a předpětí vinuté pružiny. Zadní náprava je tuhá, uchycení spodní výztuhy umožňuje citlivě přenášet reakce zrychlení i brzdění, Wattův přímovod zachycuje boční síly. Pomáhá mu příčný stabilizátor a souosá, výškově nastavitelná pružicí jednotka. I ta může být uložena ve vztahu k rámu v různých výškách.

Ocelová kola 15x6.00 s centrální maticí krášlí tradiční drátěný výplet. Používají se pneumatiky Dunlop Racing M5.00x15“, M 5.50x15“ nebo M 6.00x15“, vzor (aktuálních) radiálních pneumatik 205 VR15 působí jako ze starých časů. Kotoučové brzdy na všech kolech uvádí v činnost tlak kapaliny z odlehčeného čerpadla Ate. Topení a klimatizace se osazují pouze na zvláštní objednávku. Effeffe má rozvor 2290 mm, d/š/v činí 3980/1560/ /1260 mm, rozchod kol 1320/1260 mm; hmotnost je 820 kg. Palivová nádrž pojme 45 l. Firma uvádí výkonovou hmotnost 4,38 kg/k. Kupé s posuvnými bočními okny, prosté elektroniky i posilovačů, je elegantně, ale spartánsky vybaveno. Vrchní kryt přístrojové desky, obložení dveří, středního tunelu s prošíváním i anatomická sedadla (podle představ z konce 50. let) kryje nejlepší, samozřejmě pravá „živá“ kůže čokoládové barvy. Její dodávky se na výbornou zhostila milánská společnost Matteograssi, jež zahájila výrobu roku 1880 koženými koňskými sedly. Jinou parádičkou je mahagonová kulová hlavice řadicí páky ošetřená technologií „gomalaka“, používanou od 19. století italskými nábytkářskými firmami. Kupé dostalo klasický hliníkový volant Nardi s dřevěným věncem. Prvních dvacet majitelů se bude moci radovat z původních palubních přístrojů dnes již bohužel neexistujícího výrobce Jaeger ze zásob bratrů.

Ti, na které nezbude, se musí spokojit s přístroji vzhledu Jaeger, ale moderními „vnitřnostmi“. Vedle kruhových, centrálně umístěných přístrojů (zleva otáčkoměr, rychloměr a sdružený vícefunkční ukazatel) je vlevo ukazatel dobíjení, vpravo tlaku oleje. Vedle směrem doprava nacházíme spínací skříňku a nad ní pryžové tlačítko startování. Směrem doprava je vždy páčka a nad ní prostá kontrolka: palivové čerpadlo, světla, stěrače, topení, dálková světla, směrovatelný výdech teplého vzduchu a lampička pro čtení map. Před spolujezdcem se nachází obdélníkový odkládací prostor, do zavazadlového prostoru se pohodlně vejde pár golfových vaků. Ladění druhého prototypu si vyžádalo jeho rozebrání, úpravu a zase složení. Doposud to udělali dvanáctkrát. Společnost nyní zaměstnává čtyři dělníky, ostatní jsou pomáhající nadšenci. Bratři počítají s nejvyšší kapacitou 20 vozů ročně, přičemž jeden se staví asi půl roku. Na dvoudenní seznamovací jízdy, předcházející složení zálohy a závaznou objednávku (aktuální cena začátkem června 2016 je 348 000 eur), probíhající od června do září 2016, se přihlásily tři desítky zájemců. Každý majitel bude absolvovat kurz nastavování auta, které je vymyšleno tak, aby, tak jako kdysi, všechno zvládl jeden člověk vybavený klíčem. Každý automobil bude mít homologaci „GTM“ opravňující k účasti v závodech sportovních vozů z 50. až 70. let. „Řidič musí být protagonistou, a ne pasažérem svého auta,“ uzavírá Leonardo svůj výklad. Na konec roku 2017 chystá firma druhý typ, barchettu s výrazně jinou zádí, motorem V6 z Alfy 164 Turbo a zadní nápravou de Dion.

Autor tímto děkuje za milou společnost při prohlídce výrobních prostor paní Patricii a pánům Leonardovi a Vittoriovi Frigeriům.

Převzato z časopisu

Fotogalerie