BRABHAM MOTOR RACING DEVELOPMENTS – Návrat značky

Brabham patřil k nejslavnějším týmům mistrovství světa, vyhrál šest mistrovských titulů ve formuli 1...

David Brabham dodržel slovo, k sedmdesátému výročí účasti svého otce Jacka Brabhama v jeho prvním závodě představil sportovní vůz obnovené značky Brabham. Jack Brabham byl třikrát mistrem světa formule 1, ale jeden z titulů je nejcennější; v roce 1966 totiž zvítězil na voze nesoucím jeho jméno (Brabham Repco V8). O čtyři roky později, ve čtyřiačtyřiceti letech, překvapil konkurenci triumfem ve Velké ceně Jižní Afriky 1970. Na voze Brabham BT33 Ford vlastně už neměl v úmyslu startovat, jenže když mu po sezoně 1969 odešel Jochen Rindt k Lotusu, tak jeho týmu nezbyl špičkový jezdec. Brabham jako syn londýnského rodáka, který emigroval do Austrálie, debutoval už v roce 1955 ve formuli 1, celkem absolvoval šestnáct sezon! Nikdy nebyl příliš dravým závodníkem, v Evropě startoval až ve zralém věku (narodil se 2. dubna 1926 v Sydney). Překvapil dvěma tituly mistra světa 1959 a 1960 jako člen týmu Cooper, třetí přidal na Brabhamu v roce 1966. 

Později, když tým Brabham převzal Bernie Ecclestone, dobyla značka dalších úspěchů. Brazilec Nelson Piquet vyjel na Brabhamu dva tituly, a to v roce 1981 s atmosféricky plněným motorem Ford-Cosworth DFV, ale o dva roky později získal první titul mistra světa s přeplňovaným motorem Turbo (1983 Brabham-BMW). Kromě toho patří původnímu týmu Brabham dva tituly v Poháru konstruktérů (1966 a 1967), když v sezoně 1967 byl mistrem světa Novozélanďan Denny Hulme (Brabham Repco V8). 

Jack Brabham jel svůj první závod roku 1948 v Austrálii, kde se vyučil mechanikem, za války pracoval na bombardovacích letadlech Royal Australian Air Force, ale pak si začal stavět vlastní závodní midgety. Po domácích úspěších odjel do Evropy. Ve Velké Británii u Coopera přispěl mnoha technickými nápady, ale většinou si John Cooper do své práce nenechal příliš mluvit. Proto se Brabham, vítěz sedmi Grand Prix na Cooperu, rozhodl založit vlastní firmu MRD (Motor Racing Developments) a od roku 1961 vyráběl vozy Brabham nižších formulí, než v roce 1962 přidal formuli 1 a překonal svého učitele. Je prvním jezdcem, který dobyl titul mistra světa na vlastním voze, což se Bruci McLarenovi, Danu Gurneyovi nebo Johnu Surteesovi nepodařilo. Jeho vozy nesly označení BT podle Brabhama a Rona Tauranaca, kolegy a šéfkonstruktéra. 

Brabhamova společnost MRD dodala přes 700 závodních automobilů do celého světa, ale její zakladatel se po sezoně 1970 vrátil do Austrálie a svůj podíl prodal Ronu Tauranacovi, jenž pak tým přenechal Ber-niemu Ecclestonovi. Jack Brabham jel 126 Velkých cen MS F1, čtrnáctkrát zvítězil, třikrát vyhrál mistrovský titul jako závodník a v letech 1966 a 1967 také Pohár konstruktérů. Vozy Brabham v letech 1962 až 1992 vyhrály 35 z 394 absolvovaných závodů MS F1, další dva tituly mistra světa dobyl Nelson Piquet, než tým, o nějž Ecclestone ztratil zájem, v devadesátých letech neslavně zanikl. Jack Brabham ještě založil garáže v britském Worcester Parku (1961) a Ewellu (1965), které řídil až do počátku nového tisíciletí.

Ve šlépějích otce Jacka vykročili tři Brabhamovi synové Geoff, Gary a David, dva se dokonce dostali do formule 1, ovšem v podřadných týmech, ale vyhráli nespočet jiných závodů. Dnes již závodí Brabhamovi vnuci. Nejmladší syn David před lety vyhlásil, že značku obnoví. Nebylo to lehké, dostal se do křížku i s těmi, kteří ji užívali neoprávněně. Nevzdal se a 2. května 2018 v Australia House v Londýně nový Brabham BT62 slavnostně představil ve společnosti několika vozů, tvořících nejdůležitější momenty v historii značky. Supersport za milion liber (bez daně) vznikne v sedmdesátikusové sérii na počest 70 let od prvního startu Jacka Brabhama na australských oválech dirt track. Polovina z nich, tedy 35, bude v odpovídajícím zbarvení coby oslava 35 vítězství vozů Brabham v Grand Prix F1 (první zelený se zlatými pruhy jako BT19 Repco vítěze Jacka Brabhama z VC Francie 1966). Brabham BT62 se tak zařadí do kategorie speciálů pro track days podobně jako Ferrari FXX-K nebo McLaren Senna GTR. 

Srdcem dvoumístného vozu je klasický vidlicový osmiválec Brabham 5,4 Litre, motor bez přeplňování a jakékoli elektrické asistence, údajně odvozený z pětilitrového Forda. Výfukové potrubí zvučí až 98 dB(A) při plných otáčkách, takže vůz nesmí na silnice, ale jen na okruhy. Úctyhodný výkon činí 522 kW (710 k)/7400 min^-1 a největší točivý moment 667 N.m/6200 min^-1. Kombinovanou konstrukci rámu ve stylu GT Racing nazývá David Brabham tubular metallic -architecture, povrchové panely karoserie jsou z uhlíkových kompozitů, velká pozornost byla věnována aerodynamice. Převodovka je šestistupňová závodní s řazením páčkami pod volantem od firmy Holinger Engineering z Austrálie, založené Peterem Holingerem, který pracoval pro Brabhama už na vítězných motorech Repco V8 formule 1 (mistři světa Jack Brabham 1966 a Denny Hulme 1967). 

Jack Brabham se nakonec vrátil k závodům historických vozů, znovu navštívil britský Goodwood, v okruhovém Revivalu 1999 dokonce obsadil páté místo ve věku 73 let na Cooperu T53 Climax formule 1! Revival jel šestkrát, Festival osmkrát, naposledy před deseti lety. Na veřejnosti se Jack Brabham objevil i pouhý den před smrtí, samozřejmě za volantem automobilu Brabham, a to při předvádění na Sunshine Coast (Brabham BT23 formule 2 z roku 1967). Bylo mu tehdy 88 let. Zemřel při snídani 19. května 2014 doma na Gold Coast v Queenslandu, takže se realizace Davidova záměru nedočkal. Jeho jméno však žije na dráze nejen novým hypervozem Brabham BT62, ale i účastí třetí generace Brabhamů v automobilových závodech.

Převzato z časopisu

Fotogalerie